india: kalkata

6. dubna 2007 v 10:55 | tworbo
Trirupkova humanita a bezdaci co busej na vrata, to musi bejt Kalkata. Mami, otevri, chceme jist. Ale Terezka uz preci umrela.

Este tesne pred nalodenim se na kocabku jsem potkal belgiskyho cyklistu. Starsi, vetrem oslehanej, s cirem na plesatici hlave a s indickym bajkem. "Mel sem dobry kolo, ale omylem ho poslali do Parize. Tak sem si musel koupit novy" smal se, chroupaje levny susenky. "A co zes to nereklamoval, nebo ze ti to nejak zezaplatili?" ptam se ja. "Aleee" mav rukou, zas tak dobry nebylo. A chroupal dal.
Nalodili sme se. On pak nekomu vypravi ze Bangladesh je dobry misto na pozorovani ptaku. Tenhle 40+ letej ex squatter, post punker a lehce asocialni zivel ze by ficel pozorovat pernatou? Do Bangladeshe? Chechtal sem se jak na zakladce, tj. kousajic se do jazyka a dusic smich v sobe abych ho neurazil. Absurdni predstava. Smich me presel kdyz zacal lovit z brasen knizky. Birds of indian subcontinent, Big book of asian birds a podobne.
Povidame si co a jak, po cyklisticku. On projel kus afriky, ficel narodnima parkama mezi zirafama a antilopama na kole, spal v savane ve stanu. Jezdi pozorovat prirodu. Ty kerky, to ciro, ta jeho image me zmatla.
Priplouvame ke Kalkate. Voda okolo lodi ma daleko k andamansky pruzracnosti. Bahno, popel, plasty.
K veciru nam konecne posadka dovoluje opustit lod, po asi 4 hodinovym kotveni v pristavu.
Ja a birdwatcher nasedame na nase bejky, a snazime se nasadit smer Sudder street.
Kazdy asijsky mesto ma svoji backpakerskou ulicku. Chicken a Flower street v Kabulu, Jalan Jaksa v Jakarte, Pahargannj v Delhi, no a v kalkate je to Sudder street..
Taxiky, autobusy, dopravni zacpy a troubeni. Chaos.
Stridame se z Birdwatcherem, jednou se pta na cestu on, jednou ja. Indove vsak ukazujou pokazdy paratem jinam. Nakonec jak zazrakem: dobro dosli.
Cekam na Erin, ta vzala tago z pristavu, este s jinejma turistama z lodi. Cha, raduju se, ze sem to na kole zvladl i bez znalosti mesta rychlejc nez ona. Prijzdi asi po 20 minutach. Tago bylo drahy, hupsli do prvniho busu co jel okolo, a za jizdy se ptali kam to jede.:]
Spasu hledame v hotelu armady stejneho jmena. Je to na Sudder street jedna z nejlevnejsich variant ubytka, s hlidanym dvorem na kterym mame parkly kola. Este se domlouvame s ostatnima lidma z lodi na nejaky pivopiti, a pak uz rychle pod sprchu, smejt se sebe ty tuny spiny a potu z lodi. Labuzo.
Berem si cisty veci na sebe, a hura do ulic.
Sechazime se v jednom baru a takovy pozdvizeni tu nejspis este nemeli. Dvacet bilejch ksichtu. A vsichni chtej pivo. Srazime stoly dohromady, a po chvili neni jiste, kdo vladne restauraci, jestli majitele, nebo jejich sahibove.
Pak se nam snazili naznacit ze se zavira, a po hodine naznacovani sme to pochopili. Anglickej komedialni herec Steve rve, ze se de tancovat. Par lidi odpadlo, ale my jdeme s jadrem. Noc je jeste mlada. Nasedame do dvou tag a ficime na dydzinu. Luxusni hotel, gorilky v kvadrech u vchodu. Prominte pane, ale v kratkych kalhotech vas dovnitr pustit nemuzem. Sundavam si kosili s tim ze si ji uvazu kolem nohou, aby je moje sexy kolinka nepoburovaly. Stoim tam jen tak, nahore bez, jen ve "svetru" po tatovi. Gorily se tvarej zpruzene. Pod vole, tahne me komediant na parket. Klimatizovana tanecni hala, stylish bar, tlumena svetla. Jen ten Dj hraje z cedecek. Ale ne spatne. V ruce mame predrazeny lahvace a poskakujem na pecky z osumdesatejch.
Pak uz chtej zavirat, podarilo se nam vymamit jeste dve pecicky na dobrou noc ale vic nic. Zvuk ustal, svetla se rozsvitily. Steve si stoupa doprostred parketu, a Erin ho pobizi: zahraj neco. Zasmusile odrikava pasaze z hamleta, navato ma jak u altanu. Pak rozjizdi sve komedialni struny a predvadi neco, cemu Erin rika stend ap komedy. Proste stoji na parketu a vede vtipne monology, treba o tom, ze sme cekali na lodi. Pet hodin sme cekali v pristavu...a proc? protoze bengalci sou zzaassrrrannnnne liiiinyyyyy. Nikdo se moc nesmeje, krome Erin. Ja bych se i smal, ale rozumim jeho britsky anglictine velmi malo. Z desetiminutovyho predstaveni vpodstate jen bengalis are fuckiiingg lazzzzyyy. Jedna polka, ktera v kalkate maka jako dobrovolnice pro charitu matky Terezy je zhnusena. Narika ze to neni zadny umeni. Umeni pry, ma byt kreativni a pozitivni. Opravdu ji to sere a odchazi. Steve jede dal svy monology. Ostatni se rozpacite usmivaj, vcetne me. Jedinej kdo se opravdu chechta je Erin. Anglictina rodnou reci hraje podstatnou roli. Pak jdem nazpatek pesky. Pripomina mi to chozeni z kaleb, ktery sme podnikali s kolegama v praci. Okolo treti sme to ze smichova vzali pres reku, vodickova, vaclavak, karlin, liben. Trochu se tou prochazkou mirni kocovina druhej den. Tady ovsem neni vodickova, i lazarskou bychom hledali marne. A tech spicich bezdomovcu je tu dokonce vic nez v libni. Trochu bloudime, ale nakonec sme se do hotelu armady spasy nad ranem stastne vratili.
Kocovina trochu je, este ze rano se da na kazdym druhym rohu popijet juice z tropickejch ovoci a zelenin.
Jdem si trochu prohlidnout okoli, i kdyz skeble se jeste trochu mota. Dostali sme se do trznce, a v ni, po chvili bloudeni do useku maso-uzeniny. Spis sado-maso uzeniny, jak uz to tak v asijskejch reznctvich bejva. Krev, masarky [dvousedadlovy], vnitrnosti, peri a kuze paraty a kopyta, oder kterej neni na kocovinku nejlepsim lekem. Presto trochu fotim. Nevim proc, ale vsiml jsem si ze me tohle krapet fascinuje. Vyhledavam tyhle reznicky ulicky at jsem kdekoli v asii. Je to tou krvi? Nebo je to prirozena fascinace smrti? Opravdu jsem si bral v MF pred vanoci dovolenou a sel na tejden kuchat kapry do mrazu jen kuli penezum?
Kalkata je pekny mesto, cejtim se v nem dobre. Neni to jak tenkrat s Kolbenem, kdy sme spali na hlavnim nadru na zemi, mezi vsema tema nebozakama. Vsecky veci sem si tehdy pro jistotu privazal provazkem k ruce a bagl pod hlavu. Rano mi stejne nekdo stipnul boty, ty smradlavy spinavy sandale velikosti 10. Pil sem vodu, co sem si natocil na hajzlech do petflasky a pak mi z ni bylo zle. Druhej den, co si pamatuju, sme hledali bangladesskou ambasadu, a me bylo blbe, mel sem teplotu a chtelo se mi na stridacku srat a blejt. Potil sem se a chtel si furt nekde sedat a odpocivat.
Ted je to jiny. Klakata je nejaka cistci, lidi inteligentnejsi a vodu si nabiram v armade spasy. Maj tam filtr.
Noviny, ktery jeden flexibil prodava rano na sudder street snidajicim belochum obsahujou zpravu o koncici vystave fotografii z cirkusoveho prostredi. Odpoledne nasedam na kolo a svistim stihnout kulturu. Jsem prekvapen. Fotografie jsou paradni, cernobilej analog, a i kdyz fotograf je ind, ma spis pohled na vec jakej zname z evropy. Instalace je udelana profi, zvetseniny kvalitni, dobre nasviceny. Galerie klimatizovana. A ke vsemu vstup je zadara, to uz skoro neverim. Uvazuju o koupi katalogu k vystave, ale neni tak dobrej jak vystava sama. Navic je pomerne drahej a tezkej a neskladnej.
Jeste jeden usmudlanej caj na rohu a kus smazenyho lilku v testicku, a uz valim zpatky.
Dalsi den zas pri snidani kupujem noviny a v kulturni rubrice si nachazime koncert klasicke hudby. Tabla, sitar, a jeste nejakej jinej sitaru podobnej strunej nastroj. Vetsinou me tyhle bengalsky halekacky serou, jako veskerej folklor, ale tomuhle davam sanci. Jednak me zvuk sitaru prijde minimalne zajimavej, a pak sem v Pushkaru sedel u jednoho ohne s turistama a indem, co hral na tabla. A od ty doby mam k tabla hracum respekt. Co ten predvadel se popsat [mnou] neda. Ale stejne se pokusim. Nejdriv udaval prstem rytmus, to bych jeste chapal, i snad i to, kdyz dlani zvuk pritlumoval a "natahoval" takze se to podobalo zvuku basy. Ale kdyz pak rozjel breakbeat, za jakej by se nemusel stydet nejeden prazskej dj, to uz sem nechapal. Slo o to, ze ruce delali jiny pohyby, nez bych podle vyluzovanejch zvuku ocekaval. Pak po par extatickejch minutach prestal, vsichni okolo ohne ticho a on, jsem ucitel tabla, kdybyste meli zajem... zajem by byl, cas a hudebni nadani vsak ne.
Pudem tedy na koncert. na klasickej indickej konzic, dohodnuto. Jeste predtim to ale vezmem pres Kali templ, coz je atrakce pro duchovneji zalozenou polovicku. Ja bych to klidne ozelel, i kdyz se tam prej ritualne zarezava koza. Kozy jako vozy, to je veta kterou jsem naucil Erin. Goats like cars? divi se... nekdy je ta cestina opravdu divna.
Jdeme na metro. Fotit se tam bohuzel nesmi, dokumentaci tedy nemam ale verte: srovnani s prazskym by klidne sneslo. Ciste stanice, asi diky tomu, ze listek na metro stoji pro prvni pasmo 4 rupiie a tak tam chuda spina neleze.
Chuda spina se vali na ulicich, a somruje drobaky. Davam jen tem, kteri maj telesny defekty, sou na vozejku nebo maj nejaky "urob si sam" protezy. Tucny maminky disponujici anglictinou a pobihajici po Sudder street s ditetem v jedny, a s prazdnou kojici flaskou v druhy me nechavaj chladnym. Dejte mlicko, pane. A nedam. Vetsinou totiz turista koupi mliko v prasku, baba ho proda zpet do kramu za lehce nizzsi cenu, a de se chlastat. A vetsinou ani to dite neni jeji, ma ho pujceny od jiny, co neumi anglicky a delej se. Mam hlad zkousi to jinak Stipu ji do sadelnaty ruky a smeju se. Podivej se na me, rikam ji, ja sem polovicni jak ty. A vubec, kde je fort, at caluje. A mliko ma ditko pit matersky, uzaviram debatu. Nazdar.
Jednou sem jedny takovyhle nebozacce koupil pul kila rejze, kdyz mi tvrdila ze ma hlad. Pak sem ji potkal o par hodin pozdejc a cpala se jarnim zavitkem z cinskyho fastfoodu, tak nevim....

Vystupujem na stanici nedaleko Kali templu a jdeme pesky. V Kali templu se na nas lepi nejakej vopruzak, a prej ze je brahman a povida: tamhle se davaj kvetiny, tamhle se zarezava koza, tamhle se sytej chudy. A tady dejte nejaky penize. Prej: nemusite moc, staci petset rupii, ale muzete i sto. Usmivam se a pokladam na sosku tri rupie. Brahman bledne. Apeluje na mou humanitu, na to, ze tady jde o syceni chudejch. V naprsni kapse ma mobil. Barevnej displej, s fotakem, a kdovi jakejma este vychytavkama. Prestava me bavit. Nechci mu vysvetlovat, ze sem cestou ke kali templu potkal par invalidu, a ze preferuju primou podporu, namisto podpory nekoho, kdi si z turistickyho "pruvodcovani" udelal vynosnej byznys.
Erin dala pade, protoze pravda, chlapek pred tim nez si rekl o rupcle, delal jakoze ritualy. Rekni tohle a mysli na rodiny, pak na sve blizke, na dobry prubeh tvoji cesty. Bla, bla bla... ja na to moc nejsem, vzdyt vite. Ritualy sem ale nekazil, to zas ne. Respektoval jsem posvatnost mista. Nakonec nam motouzem omotal kus zapesti. A pak si pripravil ucet.
Zkratka nemam rad, kdyz me nekdo nuti delat neco dobrovolne. Dej kolik chces, ale jestli das malo, tak se naseru....
Erin tvrdi, ze bych asi vubec nemel chodit na tyhle mista kdyz mi to nic nerika. Vidim pry jen tu horsi stranku veci. Ona pry po navsteve Kali templu je naplnena energii shakti, energii, ktera je zenskou energii bohyne Kali. Ja teda nevim.... me nasral trochu ten "brahman" a to, ze opovrhl mejma trema rupclema. Me kdyz nekdo pozve na caj, trirupkovej, tak nepicu, a to nejsem brahman.
Pak jdeme smer koncert. Jdeme asi dve hodiny pesky a stihame to jen tak tak. Sem uchozenej, nohy me bolej. Ramakrishna hall. Hlidac u dveri krouti hlavou, pohled uprenej na moje kratasy. Nakonec sem se do salu preci jen dostal. Opet chybel nekdo, kdo by nas skasnul za vstup. Nebo je to v kalkate zvykem, ze se za kulturu neplati? Sal klimatizovanej, cistej, moderni, se spickovym zvukem. Chlapci sedej na podiu a hrajou. Obcas nudneji, obcas se v improvizacich dostavaj dost daleko, usmivaj se na sebe, a zdimou nastroje co to de. Tyhle pasaze me bavej, ale pak zas sklouznou k pomalejm kvilivejm minimalistickejcm dumkam. Ale za ty prachy...
Beram tago na nejblizzsi stanici metra s svistime domu. Erina je nejaka nastydla, mozna s klimatizace. Ja sem zas unavenej z chozeni pomeste. Usiname jako kotata.
Shanim nejaky zbozo, komixy a tak se couram po meste a jeho trznicich. Erin me doprovazi, i kdyz ji to nejspis moc nebavi. Me taky nikda nebavilo doprovazet partnerky pri nakupech. Nedava mi vsak nic znat, hodna holka.
V jedny ulicce nedaleko Kalighatu, kam se se dostal v honbe za nakupama, potkavame opravdovy kurvy. Zadny brahmani, ani jiny vychcanci, ale opravdovy prostitutky. Stovky. Sedej, ksichty preliceny pudrama, nasminkovany, namalovany, vseho moc. Nechapu trochu jejich lokaci. Ale asi to souvisi s pojetim byznysu v asii vseobecne. Truhlarska ulicka, tam vsichni jedou s hoblikem a dlatem v ruce, pak ulicka knihkupcu, tam zas jeden kramek vedle druhyho - s knizkama. Tak tohle je holt kurevska ulicka, jedna kurva vedle druhy. Tankujem v jidelne na konci kurvi ulicky jidlo, thali s rybou za neuveritelnejch 11 rupii. Po stole lezou svaby.
V hotelu armady spasy den co den rozklada na chodbe knizky hluchonemej prodavac. Ma tam v cestine jedinou: Imanuel Kant: kritika cisteho rozumu. Chodim tam okolo nej par dni a snazim se rukama trochu usmlouvat, po trech dnech slevil. Na pokoji ale uz pri predmluve zjistuju, ze bych potreboval este jeden preklad, z filozofstiny do cestiny. Chapu tak kazdou 5 vetu a to jeste z poloviny. A pak uz jen spojky a predlozky. To sem si nabeh. A pritom byla doba, kdy jsem se o Kantu ucil na stredni a mel pocit, ze ho chapu. Asi sem tenkrat moc hulil marjanku. Ted nechapu nic.
Je cas opustit Kalkatu. Mam v planu dovalit to do Varanasi kolmo. Je to pres 700 km, mel by to bejt posledni odslapanej usek, takova moje cyklorozlucka s indii, s celym timhle galaktickym cyklotripem.

Nasedam na kolo, loucim se s Erin [zustaneme kamarady, nikdy na tebe nezapomenu, budeme si psat] a vyrazim opet do rusny Kalkaty. Pres Hoowrah bridge, na druhou stranu mesta a pak dal, dal, - probit se zapadnim bengalskem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mama mama | 6. dubna 2007 v 11:22 | Reagovat

koukam, že jsem prvni čtenář, musím číst ještě jednou, abych to vstřebala. máme Velikonoce, dnes velký pátek, berana nepeču, stejně by mu, jako každý rok,upadla hlava. Ivan odpo přiletí, půjdeme za babičkou. Drž se.

2 tworbo tworbo | 6. dubna 2007 v 11:27 | Reagovat

velikonoce? sakra... to to leti...

3 lenka lenka | 6. dubna 2007 v 11:49 | Reagovat

jo jo leti, to jsem se teda nasmala sprcha, kozy a tak,tve vypraveni je cim dal vic humornejsi. Kulturu chvalim pitky taky.Budes si asi tezko tady zase zvykat. Ja upekla vel.nadivku - mooooc dobra.Tak se mej fajn a hura domu.Pratelstvi mam v sobe.

4 Magda Magda | 6. dubna 2007 v 12:09 | Reagovat

Honzo všichni se těšíme na tvůj triumfální příjezd. Máma počítá dny a nemůže se dočkat. Zdalipak te Raf pozná? Stastně si užij poslední úsek tvé pro náš ročník tak tězko predstavitelné exotické cesty! My a Praha v rozpuku te strašně rádi už přivítáme...

5 Kolben Kolben | 6. dubna 2007 v 12:56 | Reagovat

Ha ha, a pamatujes na ten pekelnej vobkladaci napoj pred bangladesskou ambasadou? Si mel stesti zes na nej nenarazil pri zahaneni rani kocky. Jinak ocenuju tvoji snahu o propagaci kojeni mezi indickymi matkami, jen tak dal

6 Kolben Kolben | 6. dubna 2007 v 13:04 | Reagovat

A co varanasi? Ses na starym hotelu? Podle fotek bych tipoval ze jo ale uz si nak nejsem jistej. Malej prudon ze strechy uz bude asi taky dospelej. A co nudle?

7 Kacula the Great Kacula the Great | 6. dubna 2007 v 13:29 | Reagovat

u nosu?

8 tworbo tworbo | 6. dubna 2007 v 14:50 | Reagovat

Kolben: jo Puja gest haus, stejnej pokoj 104. tentokrat ale za kilco [bejvalo to za 60]. Z nudle je kuchyne, pohltil ji vedlejsi restaurant. Misto osmi davaj za dvanact az patnact. Jak komu. Malej prudon je manager.

9 tworbo tworbo | 6. dubna 2007 v 17:57 | Reagovat

Kolben: tak sorry kecal sem, nudle premava. me nakrmili. za dvanact thali, ale nepridali. a nebylo nic moc. nebrat. znam lepsi putyky ted a tady.

10 teruna meruna alias matice teruna meruna alias matice | 6. dubna 2007 v 22:58 | Reagovat

teda to louceni s Erin jsi vzal nejak hopem. Co tears and hearts apart? :0]

kam jela?

11 Janďour Janďour | 7. dubna 2007 v 19:36 | Reagovat

Tyjo, tohle vyprávění se mi privela líbilo, nevim čim to je, ale přijde mi, že vyprávíš soustředěnějc než obvykle.. ...víc ve mně vyvolává představu míst, kde jste byli.

No, s Kantem si nedělej starosti, jestli ses učil vo něm a nečetls přímo jeho samotnýho, tak neni moc divný, žes to pobíral - voni z něj dycky vytáhnou nějakou kostru, která smysl dává, ale když to čteš vod něj samotnýho,m tak je to pěknej prasopal.) A propos - máš v ruce předpokládám vydání né vysloveně vzácný, ale celkem málo k vidění jsoucí. Teď vyšel novej překlad, takže už neni taková sháňka, ale to starý vydání jsem viděl jenom jednou - paradoxně v tom sloupu z knih, co je v městský knihovně.)

Bylo by asi celkem vtipný zjistit, jak se k tomu ten prodavač dostal. Uplně vidim, jak nějakej alte schule baťůžkář přibaluje na trip do Indie tuhle bichli, ale pak zjistí, že je to tam s tou transcendencí trochu jinak než si představoval a že tomu nějako nerozumí, tak jí tam nechává a jede dál vo půl kila lehčí... Ale to je samozřejmě čistě zlomyslná představivost..

12 p.ptacek p.ptacek | E-mail | 7. dubna 2007 v 20:48 | Reagovat

Tak tohle čtení se mi líbilo.Ostatně jako vždy.Ale to loučení bylo nějaký rychlý!!!!!! To asi jen v tom článku viď kaňoure??? Tak naber sil na šlapání a ať se Ti daří.čus, Orel z Kolína.

13 rudy rudy | 11. dubna 2007 v 10:26 | Reagovat

tak tento post bol podla mna zatial najkvalitnejsi, len tak dalej

14 DavidRuibe DavidRuibe | E-mail | Web | 17. března 2017 v 22:12 | Reagovat

Do you feel the pain of acid reflux? Do you feel a fire inside your chest? Are you miserable? Are you ready for the issues to stop? Continue reading to find out how. Keep reading to learn to control acid reflux for good and to end the misery for good.

You may need to balance out hydrochloric acid amounts in your body if you want to reduce acid reflux and its symptoms. You can do this, for instance, by using sea salt rather than table salt. Sea salt has chloride and minerals that are good for the stomach and prevent acid.

<a href=https://www.viagrasansordonnancefr.com/sildenafil-generique-belgique-achat/>https://www.viagrasansordonnancefr.com/sildenafil-generique-belgique-achat/</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama